Víte, jak to dopadlo? Měla pravdu. Už jenom proto, že je starší a v průběhu svého života prošla situacemi, které ne vždy byly ideální, ale posunuli ji dál. Na mou otázku: „Jak to, že to víš,“ odpověděla bez mrknutí oka jen: „Prostě to vím.“ Můj jediný fiktivní příběh se odehrál na prvním stupni základní školy. O jedné z přestávek, kdy jsme se zrovna přetahovali s ostatními spolužáky, mi jeden z nich roztrhl košili. Po vyučování při chůzi domů mi vrtalo hlavou, co řeknu doma, neboť jsem měl strach, že když povím pravdu, dostanu. Teď s odstupem času vím, že jen s pravdou nejdále dojdeš. Nicméně v inkriminovaný okamžik, můj mozek vymyslel skvělý příběh – při utíkání na záchod se mi košile zahákla o kliku, načež se roztrhla. Byla skvělá a geniální. Alespoň do okamžiku, než mému otci zavolala spolužákova matka a nenabídla mu, že pošle peníze za způsobenou škodu. Takže si dovede představit, jaké bylo doma rodeo...
Proč píši tyhle řádky plné blábolů? Z jednoduchého důvodu. Za uplynulé dva roky jsem kolem sebe spatřil tolik lží, až musím podotknout, že se stydím za lidskou populaci. Předvolební propagandistické lži, které rok co rok slibují politické strany, asi nikoho z nás nepřekvapí. Jenomže převrací-li pravdu váš kamarád nebo rodina, je třeba se nad tím zamyslet. Everybody lies – vystihující hláška z mého oblíbeného seriálu Dr. House. Nikdo neříká pravdu? Nikomu nemůžu věřit? „Společnost vytvářejí lidé, a kolik je lidí, tolik je společenských situací, tolik variant v komunikaci mezi nimi, ve stylu jednání,“ píše Ladislav Špaček v Nové velké knize etikety. Bohužel doba, kdy si sousedé na vesnicích vypomáhali a báli se možných následků za své činy, je pryč. Můžu zmínit například situaci, která nastala zhruba minulý týden. Byl jsem na brigádě a zazvonil telefon. Ve sluchátku jsem uslyšel příjemnou paní, která měla dotaz ohledně zásilky, kterou od nás přijala. Jednalo se o zaúčtované poštovné v hodnotě 100,- Kč. Celý problém jsme spolu prodiskutovali a vyjasnili. Náš rozhovor končil s uspokojením obou stran a přáním hezkého dne. To jsem ještě netušil, co bude následovat. Půl hodiny na to, zavolal přítel této milé dámy mému šéfovi, kterého seřval jako malého kluka. Moji verzi příběhu celou převrátil v můj neprospěch.
Sem tam mám možnost vyslechnout jednoho ze svých přátel, který se mi svěří se svými problémy. Je až neuvěřitelné, jak dokonalé herečky ženy ve skutečnosti jsou. Abyste pochopili správně, oč se jedná, přiblížím vám tuto prolhanou událost. Láska i hory přenáší, ale pokud je jednostranná, právě ten zamilovaný se hodně nadře. Pár X, budeme jej tak nazývat v rámci našeho účelu, spolu chodil více než dva roky. Partner plánoval společné bydlení. Návrh měl v úmyslu prozradit na dovolené, kterou též vybíral. Avšak jako blesk z čistého nebe přišel rozchod ze strany partnerky. To není nic nenormálního, lidé se rozcházejí dennodenně po celém světě. Ovšem den po rozchodu se přítelkyně objevila na fotkách s novým boyfriendem. Jak může být žena tak bezcitná a zároveň vypočítavá? Je to snad vnitřní vrozený pud? Není divu, že běžné spory, které by v dávných dobách vyřešil frťan slivovice, se mění na zbytečně mnohonásobné konflikty, mnohdy končí u soudu.
Občas, když posedáváme s prarodiči u lahodného šálku vynikající kávy a vzpomínáme na mé dětství, připomenou mi mou lež. Jsou na mě pyšní, že jsem se poučil a prodírám skrze životní překážky s pravdou na rtech. Má rada na konec zní: známý má známého a ten má známou, spolu s přísunem informací ze sociálních sítí, nic neutajíte!